Trhová Kamenice je horská obec ležící na rozhraní  Železných hor a Žďárských vrchů v nadmořské výšce 530 m n.m.  Okolní kopcovitá krajina s nadmořskou výškou kolem 650 m n.m. je bohatá na přírodní krásy a zajímavosti. Poskytuje potěšení, klid a volnost  každému milovníkovi naší  přírody a sportu.

Vhodným výchozím místem k výletům do okolí je Raisovo  náměstí. Zde končí i naše vycházkové okruhy, protože takové zakončení výletu v podobě ovocného poháru nebo dobré kávy v restauraci může být pro mnohé třešinkou na dortu.

U kostela sv. Filipa a Jakuba je slyšet písklavý křik  poštolky obecné. Tento náš malý sokolovitý dravec hnízdí již několik let  ve větracích otvorech nad klenbou kostela.

V pozdních večerních hodinách se tu ozývá táhlé „hú huhuhů“. Takto houká puštík obecný  malá sova o velikosti přibližně 40 cm, jež hnízdí nedaleko kostela.

Náměstí je osázeno řadami lip. Lípa,  symbol české státnosti byla uctívána již starými Slovany. Píše se o ní, že je snášenlivá, pohostinná, poskytující útulek i cizincům, léčivá a lidstvu prospěšná. Nejmladší lípu (u kašny) zasadili roku 2001 starostové obce Trhové Kamenice a švýcarské obce Oberembrachu na počest přátelství a spolupráce obou obcí.

Vše, co je podle přírody, je hodno úcty – (Marcus T. Cicero)

Turistický okruh „Za vodníkem“ (délka trasy – 6,5 km)

Za vodníkem vás zavede červená turistická značka, která začíná v levém dolní rohu náměstí. Krátkou procházkou dojdete k prvnímu  rybníku, který vznikl  po těžbě kvalitní bažinné železné rudy. Říkalo se mu Loch (německý název pro zatopenou jámu). Dnes nese název MLÝNSKÝ RYBNÍK  podle mlýna, který tu ještě stojí.

Pod mlýnem roste v bažině ďáblík bahenní. Tato rostlina s bílým květenstvím je jedovatá. Patří mezi ohrožené rostliny, a proto je chráněná.

Hráz rybníka je značně zarostlá vyšší zelení, a proto je obtížně přístupná. Okolo rybníka žije různé společenství živočichů a rostlin, navzájem na sobě závislých. Večerní koncerty prozrazují výskyt žab. Můžete se zde setkat s  ropuchou obecnou, skokanem hnědým i zeleným  a rosničkou zelenou. I když je rosnička  naše nejmenší žába, vydává nejhlasitější zvuk. Na prstech má malé přísavky, které využívá při pohybu v korunách stromů. Na rozdíl od většiny žab žije ve vodním prostředí pouze v období rozmnožování. Dalším obojživelníkem, kterého zde můžete spatřit je čolek obecný.

Nad hladinou poletují  vážky, šídla, šidélka.  I život pod vodou je bohatý. Kromě vodníka tu žijí třeba kapři, štiky, líni a okouni.

Červená značka směřuje po louce pěšinkou, po které chodíval mladý učitel K. V. Rais se svou první láskou Karličkou Burešovou. Byla velkou milovnicí květin. Dodnes si louky uchovaly svoji krásu v podobě mnoha květin jako jsou kopretina bílá, smetanka lékařská (lidově pampeliška), kohoutek luční, rdesno hadí kořen s růžovými kartáčky květů, které jsou oblíbenou pastvou pro včely. Roste zde i mnoho dalších méně nápadných druhů. Znáte názvy alespoň pěti kytiček?

Nejkrásnější kout je u ZADNÍHO RYBNÍKA, kde na hladině září lekníny bělostné a stulíky žluté, při břehu ďáblík bahenní,  kosatec žlutý a další pestrá škála bažinné květeny. Mezi cenné druhy patří také prstnatec májový. Leknín je jedna z nejzajímavějších vodních rostlin. Nádherné květy upoutají svou krásou každého. Víte, proč se jeho krásné lesklé listy nepotopí? Obsahují ve svých pletivech hojně vzduch. Jsou také pokryty tenoučkou vrstvou vosku. Průduchy, kterými rostlina přijímá vzduch z okolí, má leknín na rozdíl od většiny rostlin pouze na horní straně listů. Při slunečním světle se tvoří z kysličníku uhličitého a vody v listech škrob, který rostlina ukládá do zásobních oddenků.

Mezi Mlýnským a Zadním rybníkem byl ještě rybník Rohlík, který při velké povodni zanikl. Rybníky patří k nejstarším na Chrudimsku. Zmínky o nich jsou již z 15. století.  Byly vyhlášeny rezervací  k ochraně vzácných vodních a bažinných rostlin a vodního ptactva.

Můžete zde pozorovat kachny, volavky, potápky malé, potápku roháče. Potápka roháč si staví svá hnízda na vodě a živí se rybkami. Aby si neporanila stěny svého žaludku ostrými rybími kůstkami,vytrhuje si z břicha peří a polyká jej. V žaludku se jí vytvoří jakýsi polštářek, do kterého se kůstky zaobalí. Vše nestravitelné pak vyvrhne.

   Mláďata potápky malé jsou velmi šikovné. Jakmile po vylíhnutí oschnou, dovedou ihned plavat a dokonce se i dobře potápět. Přesto však nejraději tráví čas na teplých zádech rodičů. O mláďata přebírá hlavní starost samec.

Uslyšíte-li neúnavnou skupinku malých ptáčků ozývajících se hlasitým ostrým „sri-sri-sri“ a výbušným „cedre“, jde o mlynaříka dlouhoocasého, naší nejroztomilejší „sýkorku“. Pro výchovu mláďat si staví doslova umělecké hnízdo. Je to velká oválná stavba s jedním vchodem. Její silné stěny jsou nejčastěji spleteny z lýka, mechu, lišejníku, chmýří z odkvetlých vrb a topolů, peříček a travin. Navíc zvnějšku je hnízdo maskováno kousíčky kůry, větviček a podobného materiálu, takže splývá s okolím.

Mezi další zajímavé ptáčky patří rákosník obecný, cvrčilka, bekasina otavní, bramborníček hnědý, čejka obecná, drozd kvíčala a drozd zpěvný, pěnice, sýkory a další.  Byl tu pozorován i orlovec říční. Podél břehů se mihne  i ledňáček říční.

Za hrází stávala rybniční hájenka  pro auerspergského porybného.  Zbylo tu jen trochu kamení a otevřená studna. Poslední hajný tu  vychoval devět dětí, které tu měly ráj na zemi. Kluci  chodili vybírat z pastí Hamerákům na druhém břehu ondatry. Ondatry, pocházející původně ze severní Ameriky, mají cennou kožešinu. Jsou dobrými plavci, potápěči a staviteli. Dnes zde při toku žije i vydra říční a ve starých stromech hnízdí strakapoud velký. Má okolo 23  cm a samečka poznáte podle toho, že má červenou  skvrnu nejen pod ocasem, ale i v týle.

Zadní rybník napájí potok Chobot. Na vtoku do rybníka je na loučce bohatý porost prstnatce májového. Sám tok je  bohatý na ryby. Nejvzácnější je asi mník jednovousý, jediná treskovitá ryba u nás. Na bradě má jeden dlouhý vous a dorůstá velikosti 50 – 80 cm.

   Vzácností je i mihule potoční připomínající „vodní žížalu“. Je velká 10-16 cm. V dospělosti má v ústech tupé zoubky. Larvy žijí 4 roky v bahnitém písku na dně potoka. Poté se mění v dospělce, kteří po nakladení jiker hynou. Je zařazena mezi kriticky ohrožené živočichy.

Potok Chobot měl na své klikaté cestě petrkovskými lesy  sedm rybníků. Do dnešní doby se dochovalo pouze 6 rybníků. Poslední byl v roce 2004 opět obnoven – tzv. Chobotovský rybník.

Od zadního rybníka pokračujeme přes hlavní silnici dál po červené značce lesem do Petrova. Chvíli půjdeme podél potoka Chobot. Na rozdíl od stojaté vody v rybníku  je v potoku  voda  tekoucí, a proto relativně studená, bohatá na kyslík. Žijí v ní živočichové, kteří jsou přizpůsobeni k životu v ní. Tělo mají vyvinuto tak, aby mohli vzdorovat proudu vody a nebyli odplaveni. Například pijavka se přisaje pod kameny, potápník se přidržuje drápky. I rostliny jsou většinou jemně roztřepeny, aby nekladly odpor vodnímu proudu.

Na první asfaltové silničce na Petrkově se dáme doleva a rozloučíme se s červenou turistickou značkou a napojíme se na žlutou. Před námi je na protějším kopci vidět náš další cíl – Petrkov díl 3. Budeme míjet chalupu, starý ovocný sad a v kopci mezi rozkvetlou loukou zastřešenou studánku. Jakoby se tu zastavil čas. Nad cestou vpravo v dolíku je jeden z obnovených rybníků na Chobotovském potoce, odkud je pěkný pohled na jednu z petrkovských chaloupek.

Po zdolání prudkého, avšak krátkého stoupání dojdeme do PETRKOVA DÍL 3. Na západ od vesničky se nachází Kamenný vrch  se zatopenými lomy, kam vede naše trasa.

Nyní slouží lomy se dvěma chalupami jako výcviková základna potápěčského klubu, který zde pořádá každý rok různé závody včetně lovu ryb harpunou.

Před roubenou chalupou uprostřed Petrkova díl 3 odbočíme doleva po žluté značce.

Na druhém kraji lesa je UPOLÍNOVÁ LOUČKA, která je chráněnou přírodní památkou s výskytem upolínu nejvyššího. Tato rostlina je slabě jedovatá. V nitru kulovitého květu  nachází drobný hmyz vhodný úkryt na noc a ochranu před rozmary počasí. Má tu teplo, sucho a navíc i dobrý nektar. Na louku však nevstupujte! Jsou zde i další ohrožené druhy rostlin, které je třeba chránit. Je to jediná lokalita ve východních Čechách a jedna z mála ve střední Evropě, kde ještě roste vrba borůvkovitá. Tato drobná vrba s lístky podobnými listům borůvky se zde zachovala pravděpodobně i díky místnímu chladnému mikroklimatu. Tento druh, hojný na severu ve Skandinávii, ustoupil ze střední Evropy s koncem poslední doby ledové

Žlutá značka pokračuje lesní cestou a pak cestičkou k zatopeným lomům.

LOMY – v roce 1895 zde firma Ludwig BECK z Vídně zahájila těžbu žuly. Trhovokamenický tmavě šedomodrý granodiorit až tonalit sloužil hlavně na výrobu dlažebních kostek. Firma exportovala 50-60% dlažebních kostek a bloků mimo Čechy – zejména do Vídně (dlažba a sokl vídeňské Rothschildovy banky aj.) Poválečnou obnovu ale lomy nepřežily. Již přes 50 let jsou v klidu.

Lomy jsou názorným příkladem  revitalizace, tj. samovolné obnovy života po zásahu člověka. Po skončení těžby kamene se za nějaký čas lomy samy zaplavily a v jejich okolí se  vysemenily stromy. Vyskytuje se zde také čolek horský.

Lesní cesta od chalupy vás dovede zpět do Trhové Kamenice. Z cesty mezi poli se opět nabízejí pohledy na Trhovou Kamenici s kostelem a na Zuberský kopec.

Turistický okruh „Cesta na vrchol“ (délka trasy 6 km)

Odnikud není tak pěkný pohled na svět jako z vrcholku hory. (J.W.Goethe)

Druhý vycházkový okruh vede  na Zubří – nejvyšší vrchol Trhovokamenicka. Je značen zelenou  turistickou značkou stejně jako vlastivědná stezka „Krajem řeky Chrudimky“. Na okruh se napojíme  v dolním rohu náměstí, odkud se vydáme směrem k mostu přes řeku Chrudimku. Ta se dříve nazývala Kamenice. Název dostala  od kamenitého brodu, který sloužil pocestným.

Křišťálově čistá voda byla živlem pro perlorodky. Perly byly hledaným platidlem společně s rubíny  a kožešinami za sůl, cukr, koření a jiné zboží, které sem přiváželi potulní kupci.

Brod přes řeku byl využíván až do roku 1832, kdy byl postaven první dřevěný most, který několikrát  odnesla voda.

Z lávky je možné, při troše štěstí, zahlédnout ledňáčka. Tento malý tyrkysově modře zbarvený ptáček loví s pronikavým křikem nad hladinou ryby z řeky. Pak si úlovek odnese do svého hnízda, které je v kolmém břehu na konci nory až 1m dlouhé. Tam klade 6 až 7 vajec.

Pod mostem lze ve štěrkovém náplavu nalézt různé stopy od ondatry pižmové přes vydru říční, ale i norka amerického. Vydra patří mezi ohrožené druhy, a proto je chráněná. Rybáři ji ovšem nemají rádi, protože se živí rybami. Dá se i ochočit. Když je prý sytá, přinese na pokyn rybu. Je vegetariánka, ale pochutná si i na škeblích.

Vzhůru okolo sokolovny, zahradnictví a lyžařské sjezdovky dojdeme až k  ROZHLEDNĚ NA ZUBERSKÉM KOPCI. Rozhledna je vysoká 55 m. Na vyhlídkovou plošinu ve výšce 39 m  vede  182 schodů.

Turistická značka pokračuje dál do vesničky Zubří. V jejím okolí se nachází vzácné přírodní lokality.

Na východní straně pod Zubřím je PŘÍRODNÍ PAMÁTKA BUCHTOVKA, kde na vlhkých loukách rašelinného a slatinného typu roste např. prstnatec listenatý, suchopýrek alpský, řebříček bertrám, vrbovka bahenní, kuklík potoční, hrachor horský, bradáček vejčitý, plavuň vidlačka a další.

Druhá rezervace se rozkládá na jižních svazích kopce. Byla by však škoda nezastavit se ještě u poutní kapličky sv. Jana Nepomuckého, jež ční na kótě 646 m n. m. Je odtud krásný pohled na část Železných hor s vrcholy Vestec (668 m n. m.) a Spálava (662 m n. m.) a na západní část Žďárských vrchů, kde dominantu tvoří Hradiště (693 m n. m.).

Po zelené značce jsme došli k  PŘÍRODNÍ REZERVACI ZUBŘÍ. Tvoří ji smilková vřesoviště s mnoha drobnými prameništi. Takovéto typy krajin byly inspirací například pro malíře Antonína Chittussiho a Františka Kavána.

Rostliny zde v mnoha případech patří do skupin ohrožených společenstev, jako např. rosnatka okrouhlolistá, kruštík bahenní, vachta třílistá, prstnatec májový, všivec lesní, vzácně i hořeček český, vřes a jalovec obecný.

Na bohatý bylinný porost jsou vázány mnohé živočišné druhy. Žijí zde ještěrka živorodá, užovka obojková, zmije obecná. Zmije je náš jediný zástupce jedovatých hadů. Je různě zbarvená a na těle hezky zdobená. Charakteristická je klikatá tmavší kresba na hřbetě. Na člověka neútočí, pokud se necítí ohrožena. Užovka žije spíše v blízkosti vody, dobře plave. Samice může dorůst až do velikosti jednoho metru. Neublíží, syčením pouze varuje, a když přece jen kousne, bolest brzy přejde. Užovka je užitečná hlavně z toho důvodu, že se  živí  hraboši.

Z ptáčků, které zde můžete zahlédnout jsou to především tito: cvrčilka zelená, linduška lesní a luční, bramborníček hnědý a ťuhýk obecný.

Cenná společenstva rostlin a živočichů se zde vyskytují i díky pastvě, která se zde v minulosti prováděla. Dnes se ochranáři snaží tuto pastvu obnovit a tak zde v letních měsících můžete zastihnout i pasoucí se stádečko ovcí.

Za lesem je vesnička HLUBOKÁ. Z Hluboké můžeme pokračovat po zelené turistické značce do polomské pralesní přírodní rezervace, ale náš výletní okruh povede  po žluté turistické značce dolů skrz vesničku. V jejím pravém dolním rohu se  napojíme na lesní cestu. Ta nás zavede na louku, kde je pěkný výhled. Vpravo u lesa stojí stavení „Křivských“ s malým rybníčkem.

Jdeme dolů do údolí řeky Chrudimky. Cesta je lemována mladými kaštany. Ty tady zasadili místní skauti. Kaštan neboli jírovec maďal k nám byl rozšířen z jihu z Balkánského poloostrova. Lidový název získal od tvaru koňské podkovy, která se objeví, když z řapíku opadá listí. Může to být ale také podle toho, že Turci krmili kaštany své koně. Dnes jsou však plody hodnotným krmivem hlavně pro lesní zvěř v zimě. Kůra kaštanu obsahuje hodně tříslovin, a tak se z ní dříve připravovaly léky proti horečce a žaludečním onemocněním.

Cestou kolem letního dětského tábora a rekreačních chatek dojdeme do Trhové Kamenice. Naproti poslední chatě je v lese studánka s dobrou vodou, pro kterou si chodívají i místní lidé. Lesní tůně na okraji lesa údajně vznikly po těžbě českých granátů.

Pokud se rozhodnete pokračovat po zelené značce do Horního Bradla a navštívit pralesní přírodní rezervaci Polom, zastavte se i ve stejnojmenné vesničce.

PRALESNÍ PŘÍRODNÍ REZERVACE POLOM je zbytkovým fragmentem původních bukojedlových porostů. Neobvykle silné javory, buky, jedle a hustý podrost činily tato místa chrámem přírody. Tento porost byl vyloučen z těžby již v roce 1890.

Roku 1905 padla  320 roků stará jedle „Královna“, která byla vysoká 46 m a ve výši 130 cm měla obvod kmene  5,8 m.  V roce 1921 došlo k napadení lesa bekyní mniškou. Plochy okolo pralesa byly poté zalesněny smrkem a nádherný starý smíšený les v rezervaci, která je rozdělena do dvou od sebe oddělených částí, je tak dnes jakýmsi ostrovem v okolních monotónních smrkových monokulturách.

V roce 1941 urazil silný vítr vršek mohutné jedle, tzv. „Nové královny“. V důsledku zatékání dešťové vody do kmene zahnívala a roku 1958 úplně padla. Její stáří bylo 350 roků, výška 52 m. V důsledku kyselých dešťů odumřela v 70. a 80. letech většina zbývajících jedlí. Dnes je do pralesa jedle znovu sázena, aby se postupně původní složení dřevin obnovilo.

Jedna z cest do Horního Bradla vede okolo  bývalého loveckého zámečku. Nechal  jej postavit kníže  Auersperg. Dal také oplotit celý les, pole a louky jakými si hranatými dubovými kůly, a to až od Bradla po Travnou, Hlubokou a Křemenici.

Turistický okruh pro cyklisty  (délka trasy 15 km)

Prý nejsou zázraky. Ale v přírodě můžete kdekoli najít plno nejnepochopitelnějších zázraků.

Trasa posledního okruhu je značena cykloznačkou. Zavede vás do rozsáhlých lesů. Les je trpělivý přítel, který dává člověku více, než od něho dostává.  Je to citlivý a živý organismus, který má dlouhý vývoj, a proto se v něm musí správně hospodařit.

Těžba dřeva je ovlivněna stářím stromů. V mladých porostech do 40 let se provádějí prořezávky. V porostech ve stáří nad 40 let se jedná o probírky zdravotně jakostně špatných stromů. Les ve stáří nad 80 let je již většinou technicky zralý, a proto je určen k mýcení.

Trasa třetího okruhu okolím Trhové Kamenice začíná z náměstí nahoru po silnici okolo kravína směrem na Petrkov. Na samém vršku silnice v lese nad vesničkou Petrkov díl 2 odbočíme doleva na lesní cestu vedoucí do Vranova. Dostaneme se do rozsáhlého souvislého lesního komplexu, který zaujímá asi 4000 ha. Převážně je ve správě státního podniku Lesy ČR Převládá zde porost smrkový (86%), menším procentem je zastoupená olše (4%), borovice, bříza, buk, modřín a další.

Pro pozorného a hlavně tichého návštěvníka lesa není obtížné zahlédnout  srnčí, muflony, divoká prasata, zajíce a další lesní zvěř. Z ptáků  zde např. hnízdí kachna divoká, holub hřivnáč, sluka lesní, čáp černý. Jeho lovištěm jsou zejména lesní potoky a tři  rybníky, které leží na vranovském přítoku chobotovského potoka. Budeme je míjet po pravé straně. První se jmenuje Zadní, pak je Prostřední a Nebeský. Dalším zajímavým obyvatelem těchto lesů je holub doupňák, datel černý, křivka obecná, která klade vajíčka již v lednu či únoru.

Po necelých 2 km dojedeme na křižovatku, které se říká „Křižní“. Zde odbočíme doleva na Rohoznou. Projedeme bukovou álejí. Odhadnete stáří  těchto vzrostlých buků? Mají okolo 120 let.  Po 500 metrech sjedeme z asfaltové cesty, která vede až k hlavní státní silnici, k místu zvaném „U Partyzána“. Je tu pomníček, jež připomíná střet místních odbojářů s německým konvojem. Naším dalším cílem je  rybník Hubský a stejnojmenná přírodní rezervace.

Přejedeme hráz rybníka Hubský a dojedeme do Rohozné. Cyklistická stezka vede skrz tuto vesničku dál okolo Rohozenského  velkého rybníku do Kameniček a pak do Trhové Kamenice.

Můžeme si zvolit i delší okruh. Ten vede přes přírodní rezervaci Strádovka. Není značen cykloznačkou ani turistickou značkou. Cesta ale není složitá: na konci  Rohozné směrem na Chrudim odbočíme doleva a napojíme se na cestu, která je lemována břízami  a topoly.  Hned na kraji lesa si vpravo povšimněte velikých kamenů a izolovaných skal – „tor“.

Přírodní rezervaci Strádovka tvoří Rohozenský velký rybník a přilehlé louky. Stejně jako v rezervaci Hubský tu jsou velmi cenné mokřadní až rašelinné louky. Uchovaly si pestrost rostlinných a živočišných druhů. K nejcennějším druhům rostlin patří  několik druhů ostřic, mečík střechovitý, upolín evropský, suchopýr širolistý, starček potoční nebo orchidej prstnatec májový. V kanálech při březích rybníka roste bublinatka jižní. Tato masožravá vodní rostlina na svém těle vytváří pod vodou drobné měchýřky, do kterých loví korýše. Koncem léta lze nad hladinou spatřit její krásné drobné žluté kvítky.

Některá společenstva hmyzu jsou velmi cenná, avšak nenápadná. Podél břehu rybníka můžete zejména za slunných dnů spatřit velkou vážku ploskou, která je dravá a loví jiné druhy hmyzu. Je velice obratným letcem, její larvy se vyvíjejí ve vodě. Mezi další zástupce hmyzu patří například motýli – otakárek fenyklový, okáč luční, babočky, perleťovec kopřivový a další.

Z volšovské hráze na Strádovce je to už jen 500 m na asfaltovou lesní cestu, kde odbočíte doleva. Cesta lemovaná mladými smrky nás po 1,5 km dovede k samotě zvané Tarabka.Odtud jsou to necelé 4 km přes Kameničky na náměstí do Trhové Kamenice.

A co na závěr? Každoročně se musí vynaložit několik tisíc korun na likvidaci odpadků, které tu návštěvníci lesa zanechají. A tak vás prosíme, snažte se zachovat přírodu čistou a neponičenou. Ona nám to všechno vrátí.